Ke krátkému předvánočnímu rozhovoru jsme si pozvali trenéra FBC Gepardi Brno Zbyňka Matýska. Zbyňa má letos pod palcem tým mužů, k tomu občas podá pomocnou ruku u juniorky a dorostů, takže ho můžete potkat i na zápasech těchto kategorií. Gepardi se drží v lize na skvělém druhém místě, na svém kontě mají z deseti zápasů hned devět vítězství a disponují nejlepší obranou a nejlepšími brankáři v soutěži.
Mohl bys přiblížit něco ze své florbalové historie?
To začínáme pěkně (smích). Ve stručnosti, protože už jsem to jednou zmiňoval, florbalovou zkušenost mám z působení v FBC Dohoda Brno v letech 1998-2000 a 2004-2005/6, kdy jsme s pohybovali v rozpětí tehdejší Jihomoravské ligy až po 4.nejvyšší soutěž, dneska bychom řekli Divizi. Ke Gepardům jsem se dostal asi v roce 2015-16, trošku blíže pak v létě 2019, to jsem na Brno Open pomáhal Lukáši Beránkovi u elévů a od roku 2019 jsem vedl postupně mladší a starší žáky s krátkou výpomocí u dorostu. Od léta 2022 pak mám na starosti tým mužů společně s Ondrou Beránkem a „radou starších“ (smích).
Jak velký rozdíl je trénovat tým dospělých a třeba starších žáků, u kterých jsi byl v loňské sezóně?
Jediný rozdíl je v tom, že už nekomunikuji s rodiči, jinak není rozdílu (smích). Ne samozřejmě, je to něco úplně jiného, těžko shrnout v pár slovech. Prostě se řeší už jiné věci, více komplexní z pohledu týmové hry, taktiky, tréninku…. Je to pro mě obrovská zkušenost, za kterou jsem moc rád.A moc jsem rád za příležitost spolupracovat s Ondrou Beránkem, skvělým parťákem do tandemu na lavičku.
Tvoje stručné hodnocení probíhající sezóny?
Co se týká výsledků a umístění, s průběhem sezóny jsem spokojen a příjemně překvapen. Proti minulé sezóně, která byla pro muže premiérová a doslova jsme si vyžrali nováčkovskou daň, je vidět znatelný posun, kluci si na soutěž zvykli a vědí, že všechny týmy jsou zde vyrovnané a každý může porazit každého. Osobně si dlouhodobě myslím, že přebor je, co se týká kvality, mnohem kvalitnější než vyšší soutěže. Za týmy nastupují zkušení hráči, kteří mají své odehráno v divizi, národce, hrají s čistou hlavou, necítí nad sebou nějaký přehnaný tlak. Pak tam hrají mladí kluci, kteří mají florbalovou kariéru před sebou, chtějí se ukázat a prorvat se výš. Což tu soutěž také nesmírně zkvalitňuje.
Co tréninky?
U tréninku jsem přesvědčen, že se objevují určité rezervy, což je ale ve všech klubech, ve všech kategoriích a ve všech sportech. Když se bavím s různými trenéry s jiných oddílů nebo z jiného sportovního odvětví, každý, když přijde řeč na toto téma, tak svoje svěřence chválí a pak dodá ALE máme rezervy..... Tréninkový proces, nastavení a přístup je věc, na kterou je tlak pořád a měl by pořád být. Posunuje to hráče i trenéry a úplně nejlepší je, když ten tlak si každý vytváří na sebe a na svůj celkový přístup sám. U nás na začátku soutěžního období, zhruba do půlky listopadu, měly tréninky drajv, bylo v nich nasazení, chuť, bezva přístup. Pak zasáhla vlna zranění, chřipek a jiných onemocnění, takže poklesla z objektivních důvodů i účast, což se samozřejmě na náladě a přístupu ostatních projeví,u každého jinak a má to dopad na celkový pocit z přístupu. Navíc ta soustředěnost a přístup prochází určitými vlnami, naším cílem je tyto vlny prostě minimalizovat a držet .Ale i tak kluci odvádí parádní práci. A myslím, že to s klidným svědomím mohu říci jak o mužích, tak o juniorce, jejíž hráči dostávají velký prostor v prvním týmu a máme společné tréninky.
Typický obrázek z lavičky: krátká porada trenérů Zbyňka Matýska a Ondry Beránka během zápasu
Vládne tedy v šatně a v trenérském štábu naprostá spokojenost z dosavadního průběhu? Není co vytknout a vše šlape, jak má?
To určitě ne, k uspokojení by nemělo dojít nikdy, vždy se najde něco, v čem se lze zlepšovat a posunovat. Rezervy vidím v současnosti nejvíc trošku v přístupu a v nasazení ve druhých zápasech, kdy jde koncentrace trošku dolů, tam si myslím, že musíme nejvíc zapracovat. A pak taky v jiných věcech, které si s dovolením nechám pro sebe a kolegy (smích).
Máš nějaké konkrétní věci, které ti udělaly v probíhajícím ročníku radost nebo naopak, co tě naopak vůbec nepotěšilo?
Asi budu mít v hlavě dlouho poslední zápas s Buldoky, který patřil k tomu nejlepšímu, co jsme letos předvedli. Radost jsem měl i z prvního ligového turnaje, tam se v týmu odhalil jeho potenciál. Radost mám samozřejmě z každého vítězství, a hlavně z předvedené hry a nasazení. Z čeho radost nemám, tak jsou zranění, se kterými se letos musíme vypořádat.
Máte odehranou přesně polovinu zápasů. Jaké jsou cíle pro druhou část sezóny?
Do druhé poloviny vstupujeme s odhodláním navázat na výsledky a hru ze závěru roku 2022. Čekají nás mnohem těžší zápasy, občas dochází k termínové kolizi, ale to není nic, s čím bychom se nedokázali vypořádat. Je to pro nás obrovská výzva a myslím, že nemáme co ztratit, můžeme jenom získat.
Nedá mi to nemůžu se při pohledu na současnou tabulku nezeptat, jestli v hlavách nezašimrá slovíčko postup o soutěž výš?
No…postup. Ano. Tak trochu jsem tu otázku čekal…. Ve střednědobém horizontu tento cíl máme. Letos byl prvotní cíl skromnější, ale pokud nám hvězdy budou přát, proč ne už letos? (úsměv)
Na radost v týmu už jsem se ptal, co radosti a starosti napříč klubem?
Největší radost mě dělá progres našich hráčů ve všech kategoriích. Od starších žáků výš se snažím udržet přehled a vidím tam opravdu velký progres. Mám radost, že se nám rozšiřuje členská základna, dokonce i v těch starších kategoriích. Jsem šťastný za spolupráci trenérů ve starších kategoriích, speciálně s Lukášem Beránkem, šéftrenérem a trenérem juniorky. O kolegovi Ondrovi Beránkovi jsem se už zmínil, ale dík za spolupráci mu patří i na tomto místě. Nedovedl bych si to bez něj představit. A co mě dělá starost…tak tolik času a prostoru zde nemáme (smích).
Děkuji moc za rozhovor a přeji vše dobré v novém roce, ať se Gepardům daří.
Já děkuji za zvídavé otázky a využiju tento prostor ještě k jedné věci.
Přeju všem členům klubu, hráčům, trenérů, rodičům, zkrátka všem krásné a pohodové Vánoce a mnoho štěstí a zdraví v novém roce. Děkujeme za vaši přízeň a děkujeme, že jste s námi.
