Vzpomínkový rozhovor

Lumíre, děkuji, že jsi přijal pozvání k prvnímu rozhovoru pro náš web. Hned na úvod jsem si připravil záludnou otázku: jaká byla tvoje cesta k florbalu?
S florbalem jsem se seznámil v Přerově v devadesátých letech, kde jsem žil do svých 25 let. Jako aktivní člen volnočasového Klubu Dlažka jsme se pravidelně scházeli každý týden v tělocvičně na ZŠ Velká Dlažka, kde jsme hráli tři sporty - fotbal, basketbal a florbal. Atmosféra byla vždy parádní, vždyť dobrovolně si tam dvě hodiny zasportovat, chodila partička 20-25 mladých lidí.

Byl pro tebe florbal vždycky sportem číslo jedna?
Zpočátku člověk většinou napřed přičichne k fotbalu, který se dá hrát kdekoliv s čímkoliv na plácku za domem. Velmi mne bavil basketbal, kdy jsem cvičením střelby na koš strávil spoustu hodin. Třetí v pořadí se objevil florbal, který byl jako sport tehdy velmi mladý. Ale díky Klubu Dlažka, která nakoupila první sadu umělohmotných florbálek, si okamžitě mezi námi získal na oblibě.

Na florbale, stejně jako u basketbalu, se mi líbil ten rychlý přechod do útoku. Ale florbal měl ještě něco navíc, rád jsem třeba používal přechod přes hráče naražením míčku o mantinel. A florbalku jsem bral s sebou i na jiné akce. Třeba v roce 1997, kdy jsme dobrovolně s Brontosaury pomáhali v Bochoři na vyklizení trosek po záplavách, jsme vzali celou sadu florbalek s sebou a ve volném čase jsme v místní tělocvičně ukázkou nového sportu pozitivně "nakazili" a nadchli snad všechny pomáhající dobrovolníky.

Co byl ten prvotní impulz založit kroužky florbalu?
Stýskalo se mi po pohybu, když jsem dokončil vysokou školu a začal učit. Mezitím jsem se přesunul bydlet do Slatiny, kde působila DDM Fantázie. Na Den Země v roce 2005 byl veletrh neziskovek, který se konal na hradě Veveří, s tam jsem oslovil Zdenu Jemelkovou a Ivu z Fantázie, že bych rád vedl nějaké kroužky. A vzpomněl jsem si na svůj oblíbený sport. Fantázie mi dala šanci pro kroužky florbalu, které se poprvé rozběhly v září 2005. Akce na Veveří tehdy byla pro mne vyloženě osudová, kromě Fantošky, jsem tam oslovil i jednu dívku, která se mi líbila a dnes je mojí skvělou manželkou.

A jak se z kroužku stane florbalový oddíl?
Spousta nadšení, vytrvat dlouhou dobu, a také šťastné náhody a štěstí na správné lidi okolo sebe. To nadšení snad vydrželo, jen teď nemívám na starost šest kroužků jako dříve. Když si vzpomenu na začátky, tak jsou hodně úsměvné. Klasické branky jsme si mohli dovolit koupit až po dvou sezonách. A když jsem do kroužku přinesl první brankářské výstroje, kluci měli radost jak o Vánocích a všichni chtěli chytat v bráně. Šťastnou náhodou pracoval na vedlejší pobočce DDM v Komárově další nadšenec, který také vedl florbalové kroužky. Oslovil mne ve Slatině, jestli nechceme společně jezdit jako tým na Ligu mezi městy. Tak jsem poznal Michala Desse a bylo to další osudové setkání.

Ačkoliv jsme byli rozděleni na dvou pobočkách, od té doby jsme veškeré florbalové věci promýšleli společně. Všechno se dělo postupně. Čím více rozšiřovali naše kroužky, tím jsme pořizovali lepší vybavení. V roce 2010 jsme připravili první velikonoční soustředění ve Slavkově. O rok později první letní florbalový tábor v Ivančicích. Snažili jsme se trenérsky vzdělávat, protože jsme vždy s Michalem tvrdili, že nejsme trenéři, ale hlavně pedagogové. To se myslím projevilo i na našem vztahu k dětem, kterých valem přibývalo. Zároveň s tím, jak jsme zkvalitňovali tréninky, kluci se sehrávali a dosahovali jsme na první medaile z turnajů Ligy mezi městy.

Samozřejmě nechci hon na medaile přeceňovat. Musíš si ale uvědomit, že první sezonu v lize jsme odjížděli s příděly 0:12, 1:15 a občas jsme uhráli přijatelný výsledek, většinou s holkama ze ZŠ Hamry (pozn. o tom se také v dohledné době na webu dočtete). Nikdy jsme však kvůli nějakým výsledkům nedělali v kabině dusno, naopak jsme vždy vyzdvihovali dílčí úspěchy ve hře. A ty výsledky postupně přišli již ve druhé ligové sezoně hlavně díky tomu, jak se kluci sehrávali a pracovali na sobě. Ale nechci odbočovat.

Další šťastnou náhodou, kterou nenaplánuješ, ale díky které jsme se nerušeně rozvíjeli, byla poloha naší základny. Jak ve Slatině, tak v Komárově sice byli zastoupeny různé sporty, hlavně fotbal, ale žádný jiný klub zde nehrál florbal. To bylo důležité. Nikdy jsme nechtěli zasahovat do teritorií jiných brněnských florbalových klubů. Pak Michal zavedl první tréninky i v Černovicích, kde byla situace obdobná. Tak jsme si vlastně náhodou vytvořili vlastní souvislou brněnskou oblast, kde jsme florbalem nikomu nekonkurovali a členská základna nám utěšeně rostla. S tím pak přicházeli další starosti s managementem, které vývoj klubu provází. Přidávali jsme více tréninků, které jsme věkově rozvrstvovali a zlepšovali. S tím jsme hledali další pomocníky jako asistenty a trenéry. A toto hledání vlastně pokračuje a bude pokračovat dál.

Ale po několik let platilo, že já a Michal jako zdatní organizátoři jsme prostě zvládali uspořádat nejen turnaje, ale i soustředění či tábor prakticky ve dvou třech lidech, zvlášť když jsme přibrali trenéra Marka Zvala. Michal občas zvládl turnaj i zcela sám. I díky tomu jsme se rozrůstali. Nespornou výhodu to mělo, že ve dvojici jsme se vždy rychle domluvili. Ale je jasné, že nadšení na hranici sebeobětování je hezké, ale neudržitelné. Naše členská základna se natolik rozšířila, že nás to jednoduše přerostlo. Poznali jsme, že to již nejsme jen zájmovými kroužky florbalu, ale regulérním klubem s množstvím nejen dětí, ale i rodičů a příznivců.Takže po letech strávených v Lize mezi městy a Orelské lize jsme v roce 2019 založili spolek Gepardi Brno a vlítli jsme konečně do soutěží Českého florbalu. A jako klasický sportovní klub se dál chceme rozvíjet, hledáním schopných lidí a delegováním pravomocí tak, aby každý zvládal svou práci a zároveň se sportem bavil.

Ty, jakožto otec zakladatel, určitě víš, jak vlastně vnikl název Gepardi Brno a proč máme zrovna modrožluté barvy.
Tak to vím (skoro) přesně. Dříve jsme jezdili na turnaje pod názvem DDM Junior Brno Slatina, příp. Komárov. Během sezony 2013/14, když jsme ve Slatině pořádali náš amatérský florbalový turnaj "O pohár Fantošky", přihlašovaly si děti své týmy samy. Tak jak se s kamarády domluvili a samozřejmě si zvolili vlastní názvy týmů. Některé z nich se nám líbily a název Gepardi byl jedním z nich (tuším, že to byl tým Mirka Kyprého, ale ten si to již nepamatuje :o). Na florbalovém soustředění v létě 2014 v Ivančicích jsme iniciovali výběr nového jména týmu, abychom pod novým názvem vystupovali již v nadcházející sezoně. Sešlo se asi deset návrhů a byli jsme rádi, že název Gepardi si děti na táboře zvolily samy.

S barvami je to ještě prozaičtější a odráží to stav, že od počátku jsme florbal trénovali na dvou pobočkách DDM. Jelikož pobočka CVČ Sluníčko Komárov preferovala jako barvu žlutou, tak naopak typickou barvou pro Slatinu je modrá. Jen odstín se nám nakonec změnil. Úplně prvotní sada klubových teplákových souprav měla barvu světle modrou jako je znak městské části Slatina. Ale pak jsme pořídili hráčské dresy tmavě modré a u toho už zůstalo. Nakonec se z toho stala typická "švédská" modrožlutá kombinace. A jelikož Švédy uznáváme jako nejlepší florbalisty na světě, tak jsme za to jenom rádi. A ještě musím říci, že se nám nadmíru graficky povedla vlastnoručně navrhnutá sada gepardích dresů. Co jezdíme po turnajích, nikde jsem zatím neviděl zdařilejší dresy, než ty naše. Bez urážky.

Kdyby neexistoval florbal, jaký sport bys pod křídla Gepardů přivedl? Který sport je tvůj oblíbený?
Jak jsem dříve avizoval hlavně basketbal a pak fotbal. Oblíbeným sportem je i hokej, ale ten jsem nikdy nehrál. Chvilku se mne aktivně držel i stolní tenis. A v šachu jsem svého času byl v mladších žácích druhý v okrese Přerov. Ale kdyby neexistoval florbal, tak by jej stejně zanedlouho někdo vymyslel.

Jako trenér máš za sebou řadu turnajů, soutěží a samozřejmě i úspěchů. Který je ten NEJ ?
Těch zážitků je spousta i na to, jaký jsme pořád relativně malý a mladý klub. Ale nejvíce se mi vybavují dva okamžiky ze sezony 2014/15. Jednak zlomový první titul šampiona starších žáků v Lize mezi městy. Bylo to velmi těsné, atmosféra v Pohořelicích proti nám, neboť domácí také bojovali o titul. Pár necitlivých posouzení rozhodčích, ale nakonec s domácími vyválčíme cennou remízu 1:1. A při stejném počtu bodů za celou sezonu, pouze o aktivní skóre se naši kluci poprvé stali mistry ligy. Nejcennější na tom ale bylo, že tohoto úspěchu dosáhli kluci, kteří nebyli žádní natrénovaní florbalisti. Tzn. ne od přípravky, ale kluci co s florbalem začali třeba v páté, šesté třídě. Tady se poprvé zúročila týmovost, na kterou v Gepardech hodně sázíme. Parta kluků kolem Lukáše Gábora ve Slatině a Lukáše Beránka v Komárově, kteří hráli florbal dva tři roky. A protože na sobě neskutečně zapracovali, tak nakonec ten mistrák urvali. I v dalších letech si člověk těch získaných titulů samozřejmě vážil. Ale ten úplně první s tou začínající partou řadím nejvýše. No a ten druhý zážitek? To jsem měl zase nápad, ze kterého Michal šílel. Říkám mu, "přihlásíme se poprvé na Hummel Open Game". Michal úpěl "Co tam budem dělat? Na mezinárodním turnaji?". Odpověděl jsem: "Chci vědět, jak na tom budou v porovnání s ostatními týmy." A já věděl, že jsme měli poprvé velmi nadanou partu osmi malošků v přípravce, kolem kterých jsme dostavěli vhodně tým a šli jsme do toho. Tihle kluci už jako prvňáčci proháněli v Lize mezi městy ostatní týmy mladších žáků (hrálo se totiž v rozpětí 1.až 5. třída). A na Open Game nezklamali a došli dokonce až do semifinále, kde trochu smolně prohráli s Vítkovicemi 3:4. Takže napoprvé hned bronz, ale hlavně si naši kluci zahráli proti zavedeným týmům jako Gullivers, Hattrick, Bulldogs, Tatran Střešovice. Je jasné, že euforie byla veliká, rodiče nám celou dobu fandili. A nás to zase nakoplo, pokračovat s větší chutí s našimi svěřenci dále. Pak jsme postupně začali jezdit na další turnaje a obsazovat i ostatní kategorie.

Na kterého hráče vzpomínáš nejvíc?
Za těch téměř 15 let činnosti ti projdou pod rukama stovky hráčů. Takže si vybavím spíše ty současné. Úžasné je sledovat třeba přístup juniorů Beránka, Dohnala, Trundy, Potáčka. Z mladších žáků určitě doporučuji sledovat vývoj Lukáše Hrubého. Ohromnou radost mám z Isabely Petrskovské, kterou jsme objevili a přestoupila do dívčího týmu Židenic, kde mají také skvělou partu a je tam moc spokojená. Z těch co u nás začínali, jsem zvědav, jak se dále povede Kubovi Továrkovi v Buldocích. U malošků jsem nadšený z Pepy Nováka. Z gólmanů pod vedením Martina Kašparovského udělali neskutečný pokrok Lukáš Šikuta a Vilém Zrza. Ale nejsou to jen tito. Rozhodně pokud vydrží, budou na sobě pracovat a zůstane jim chuť ke sportu, určitě o nich ve florbale ještě uslyšíme.

Kdo to z Gepardů dotáhl asi nejdál?
Hráč, který začínal u nás v Gepardech a v současnosti je prvním a zatím jediným, kdo hrál Superligu je Jakub Laus ze Slatiny. Neskutečný dříč, který již jako junior si vyzkoušel švýcarskou ligu za Wiler-Ersigen a nyní je hráčem Bulldogs Brno. Byl zároveň prvním z naší Ligy mezi městy, odkud se jako druhý do Superligy prosadil další talent Zdeněk Malich z Oslavan, nyní hráč Hattricku.

Jako trenéra tě máme probraného, co jako hráč? Ty a florbal?
Všechny sporty jsem vždy dělal jen amatérsky a rekreačně. Ve 45 letech na tom již měnit nic nebudu. Ale chtěli bychom za rok postavit první gepardí tým mužů v nejnižší lize. A to si piš, že pokud se tak stane, připravím se a alespoň na chvilku si ještě na hřiště stoupnu.

Kde vidíš Gepardy za rok, za tři roky a za pět let?
Za rok proběhne premiéra zmiňovaného mužského týmu a juniorky. Díky tomu zkompletujeme řadu kategorií od přípravky až po muže. Doladíme již rozběhnutý dvouúrovňový systém tréninků. Na první úrovni díky spolupráci s DDM Helceletka opět zvedneme kvalitu florbalových kroužků pro začínající florbalisty. A na té druhé úrovni zvýšíme frekvenci tréninků pro pokročilé, které probíhají přímo pod sportovním klubem Gepardů. Za tři roky naše juniorka poprvé zasáhne do CE 1. ligy juniorů a gepardí dorost do 1. ligy dorostenců. Za pět let se napevno staneme součástí florbalové mapy Brna a jihomoravského regionu, muži mají za sebou postup do 5. ligy. Ale hlavně, nejenže zůstane pohromadě ta skvělá parta lidí, která se kolem nás vytvořila. Ale přijmeme do svých řad další mladé nadějné asistenty a trenéry, kteří se u nás budou cítit dobře a budou moci rozvíjet své vlastní ambice. Důležitá je totiž kontinuita. Aby v budoucnu, ač neradi se stáhnou do ústraní zakladatelé klubu, už byla vytvořena pevně daná struktura. Ta umožní klubu bez problémů fungovat i nadále. Díky tomu pak budeme schopni předávat radost ze sportu a pohybu většímu počtu dětí žijících v naší spádové oblasti.

Lumír v rychlopalbě

• Oblíbená barva: Modrá, zelená a červená, v tomto pořadí.
• Oblíbené zvíře: Pes, ale v současnosti už hlavně gepard.
• Oblíbená činnost: Kvalitní spánek
• Oblíbená bašta: Svíčková nebo španělský ptáček.
• Oblíbená píseň: To se mění každý měsíc, teď je to "Toss a coin to your witcher..." a Magdaléna od skupiny Jelen. Jinak cokoliv od Čechomoru.
• Kuřecí nebo vepřové? Kuřecí
• Boloňská nebo smetanová? Smetanová
• Hawai nebo quatro formagi? Americana se smetanovým podkladem
• Steak nebo krupičná kaše? Krupicová kaše
• Punk nebo metal? Metal, ačkoliv třeba Visací zámek slyšel snad každý
• Gott nebo Matuška? Gotta hrají všude, ale písně od Matušky se hrají na kytaru u táboráku, takže Walda
• Bruneta nebo blondýna? Zrzka. Ne, tak žena říká, že se mi líbí brunetky
• Hokej nebo fotbal? Hokej. Je rychlejší a padá při něm víc gólů, stejně jako na florbale
• Joey nebo Ross? Joey, speciálně díl, když se učil mluvit francouzsky
• Jan Tleskač nebo Jára Cimrman? Jednoznačně Jára da Cimrman. Ale co na to Jan Tleskač?

Lumíre, děkujeme ti za všechno. Zůstaneš navždy v našich srdích.