Michale, pojďme nejprve trošku do historie. U Gepardů jsi vlastně od prvopočátku a první otázka nemůže být jiná, než jak ses dostal k florbalu a jak se vlastně zrodilo dítě jménem Gepardi Brno, jehož jsi jeden z rodičů?
Má cesta k florbalu byla docela náhodná. Na vysoké škole jsem vedl na CVČ v Komárově zájmový kroužek s jiným zaměřením. Kroužek florbalu fungoval pod vedením jiného lektora. Ten ale za čas odešel a vedoucí CVČ mě oslovila s nabídkou převzetí vedení florbalových kroužků. V té době jsem měl s florbalem zkušenosti jen ze školy, kdy jsme ho občas hráli v tělocviku, sám jsem dělal úplně jiné sporty. V dětství fotbal, poté až do současnosti nohejbal. Ale florbal mě velmi oslovil, bavilo mě děti trénovat a postupně se dařilo rozšiřovat počty dětí v kroužcích i počty kroužků. Dělali jsme nějaké turnaje mezi komárovskou pobočkou Sluníčko a Fantázii ve Slatině, kde florbal také byl, povedlo se uspořádat nějaká soustředění a s kolegou Lumírem jsme tým DDM přihlásili do Ligy Mezi městy.
Původně jsme hráli jen pod názvem DDM Junior, ale vznikl nápad, že bychom potřebovali také nějaký jiný, originální název našeho florbalového týmu. Na letním soustředění jsme to navrhli hráčům a ti si zvolili sami svůj název. Jen pro zajímavost, ve finálním výběru byli ještě Žraloci, ale nakonec si kluci v týmu odhlasovali název Gepardi Brno.
Pojďme k současnosti. Jakou kategorii momentálně trénuješ?
Tím, že jsem zaměstnancem DDM a tréninky, které máme vedené jako kroužky DDM, jsou mou pracovní náplní, podílím se na tréninku skoro všech kategorií: přípravky, elévů, starších žáků i dorostu. Ale na těch pár zápasech v této pandemické sezóně jsem měl a mám starší žáky.
Sezóna je sice přerušena, nicméně tréninky v jejím úvodu a chvíli I v prosinci probíhali, odehrálo se I pár zápasů a s klukama jsi neustále v kontaktu. Proto se zeptám, jak bys svůj tým charakterizoval? A jaké s ním máš cíle, pokud se o cílech v této sezóně dá hovořit?
V současné době je to složité, protože jsme se osobně dlouhou dobu neviděli a fungujeme jen po cvičících meetech a případné konverzaci na skupinách. Tým jsem přebíral na začátku sezóny ve složité situaci, kdy jim nečekaně na konci minulé sezóny skončil trenér, odešlo několik hráčů a samozřejmě silné jádro ze staršího ročníku přešlo do dorostu, a naopak přišli hráči z mladších žáků.
Přesto jsme postavili dva týmy – do jihomoravské ligy a jihomoravského přeboru. V lize jsme chtěli vyzkoušet konfrontaci se silnými týmy, v přeboru rozehrávat mladší a méně zkušené hráče. Hlavním mým cílem do sezóny bylo tým stabilizovat, vytvořit partu a zapracovat na hře, která bychom se mohli prezentovat i v konfrontaci se silnými týmy.
Samozřejmě pandemie tyto cíle hodně narušila, zvládlo se odehrát pouze pár zápasů a již dlouhou dobu fungujeme jen v rámci online meetů a příležitostných výzev. Sám jsem zvědavý, jak to bude vypadat, až tohle pomine a sejdeme se na hale. Jestli všichni hráči najdou motivaci se do florbalu vrátit a povede se nám znovu začít trénovat, hrát a bavit se florbalem.
|
|
Michal Dess na střídačce mladších žáků na Prague florball Cupu 2019
|
Co ty a tvoje trenérské ambice? Napadlo tě někdy vůbec, že budeš působit jako "profi" trenér?
Je možná zvláštní říkat, že trenérské ambice nemám, aspoň tedy ne ve smyslu dotáhnout to na kouče někde v superlize či vyhrát velké turnaje apod. Samozřejmě vítězství a úspěchy potěší a nebudu si nalhávat, že nechci vítězit, ale hlavně jsem rád, když se povede v týmu udělat dobrou partu, která funguje, hráči se florbalem baví a mají ho rádi. A během sezóny je na nich vidět zlepšení a chuť do další práce. Takže shrnuto a podtrženo.
V dětství jsem měl asi hodně vysněných profesí, ale nevybavuju si, že by mezi nimi byl trenér. Na druhou stranu kolem sportu jsem se motal pořád a např. i mezi mé oblíbené počítačové hry patří FIFA a Football manager :-). A jak pořád říkám, nejsem trenér, ale hlavně pedagog, což je moje práce a zatím mě baví a naplňuje.
Florbal, a sport obecně, přináší i spoustu zážitků Jaký je tvůj největší zážitek spojený s florbalem?
Zážitků s florbalem mám mnoho, ale největším je asi absolvování Gothie, což je mezinárodní mládežnický florbalový turnaj pořádaný v kolébce florbalu ve Švédsku, v lednu 2018. Podívat se s florbalem do Švédska bylo neuvěřitelné. Perfektní organizace, možnost zahrát si (zatrénovat) na velkých halách s perfektním zázemím, návštěva švédské superligy a k tomu i perfektní tým, který držel při sobě a dosáhl zajímavého výsledku, na to budu vzpomínat ještě dlouho.
Jak se dají tyto dvě činnosti skloubit? Jaké je největší úskalí těchto profesí?
Zatím se to daří dobře, protože DDM Helceletka poskytuje Gepardům zázemí a tréninky máme vypsané jako kroužky pod DDM. Čili vlastně ve své práci trénuju, což mě baví. Samozřejmě kromě florbalu vedu i další kroužky, které jsou také většinou sportovní (stolní tenis, badminton, turisťák), děláme i různé akce a o prázdninách tábory. Jak jsem uvedl i výše, tato práce mě baví a naplňuje.
Největším úskalím většinou bývá, že jako Gepardi hrajeme oficiální soutěže Českého florbalu a není vždy snadné sladit potřeby sportovního klubu s podmínkami školského zákona, pod který spadá DDM. To je i důvod, proč by se měli od příští sezóny Gepardi osamostatnit. To samozřejmě přinese i v mém pracovním a trenérském životě velké změny, ale jak to bude fungovat, na to si ještě musím počkat.
Opět se vrátím k něčemu, co v úvodu rozhovoru zaznělo, a sice k tomu, že u Gepardů momentálně působíš de facto napříč kategoriemi. Jako jediný z trenérů, nebo jeden z mála, znáš detailně všechny naše hráče. Můžeš jmenovat některé hráče, u kterých se těšíš na jejich výkonnostní a lidský růst? A na jakého hráče, který ti prošel pod rukama nejvíc vzpomínáš, který tě nejvíc obohatil jako trenéra a který to dotáhl nejdál?
Nerad bych jmenoval jednoho či dva konkrétní hráče. Ale tím, že jsme v Gepardech byl od jejich počátků a jak jsem již napsal, trénuji téměř všechny kategorie, tak si opravdu zakládám na tom, abych hráče kompletně poznal – jejich povahu, dovednosti, silné i slabší stránky, ale také třeba zázemí, situaci ve škole, hráčskou historii apod. Právě znalost hráčů mi pomáhá s nimi lépe komunikovat a rozvíjet vztah trenér-hráč tak, aby to bylo ku prospěchu týmu i hráče samotného. Je super vidět, že jsou pořád u nás ve starších kategoriích hráči, které si pamatuji jako malé prvňáčky na školním kroužku. Za tu dobu mám s nimi spoustu zážitků, na které můžeme vzpomínat. A úplně nejlepší je, když se povede tyto starší hráče nadchnout pro naši myšlenku a vizi v Gepardech a stávají se trenéry a asistenty, kteří nám pomáhají vychovávat další generace.
Nicméně abych nemluvil jen o juniorech, dorostencích a starších žácích. Myslím, že v každé kategorii máme spoustu šikovných a zajímavých hráčů a já se těším na jejich další vývoj a společné zážitky.
Ať se naše povídání nemotá jenom kolem florbalu dovolím si jednu „mimo florbalovou otázku”. Jaké jsou tvoje jiné záliby?
No, záliby mám docela klasické. Rád si vyjdu či vyjedu na kole do přírody, podívám se na dobrý film či seriál, poslechnu hudbu nebo zahraju nějakou počítačovou hru.
Kdyby neexistoval florbal, jakému sportu bys propadl? Který je tvoje "dvojka" a který sport bys chtěl rozvíjet a angažovat se u něj, kdyby nebylo florbalu?
Docela složitá otázka. Jak jsem říkal, jako malý jsem hrával fotbal, ale při přechodu z mladších do starších žáků jsem si nesedl s trenérem a skončil. Nicméně pořád ještě stíhám ve volných chvílích se fotbálku věnovat na hodně amatérské úrovni, s kamarády jsme si založily tým malé kopané a v letošní sezóně jsme hrávali 3. brněnskou ligu. I vzhledem k mému věku a fyzickým dispozicím je to ale už opravdu u mě na hodně hobby úrovni (úsměv).
Podobně je to s nohejbalem, který jsem začal hrát ve 14 - ti a díky tomu, že v něm byla a je perfektní parta, ve které mám spoustu přátel, tak se kolem něho motám doteď. Sice už zápasy ani v městském přeboru nestíhám, ale pořád se mi povede občas vyjet na nějaký turnaj, a hlavně mě baví s lidmi z nohejbalu společná letní dovolená na Vysočině, různé turistické či cyklistické akce, společné oslavy narozenin apod.
Tím, že trénování dětí mě baví, tak kdyby nebyl florbal, je možné, že bych zkoušel trénovat nějaký z těchto sportů. Ale to už asi nezjistím, protože věk nezastavím a florbal v Gepardech je momentálně jednoznačně na prvním místě.
A pojďme zpátky ke Gepardům. Můžeš nastínit, co nás čeká v nedaleké budoucnosti?
Jak jsem již uvedl, od příští sezóny by mělo dojít k osamostatnění Gepardů od DDM Helceletka. Nadále bude probíhat spolupráce, ve které budu asi jako zaměstnanec DDM a současně jeden z členů výboru Gepardů styčným bodem, ale už nejen zápasy, ale i tréninky budou vedeny pod spolkem a podmínky budou nastavené jako ve sportovním klubu. Je to pro nás velká výzva a příležitost, ale samozřejmě to nese i spoustu úkolů a práce.
Druhou velkou změnou by mělo být, že od příští sezóny chceme poprvé stavět i kategorie juniorů a mužů, což je také velká změna a pro nás všechny obrovská výzva.
Michale, moc ti děkuji za rozhovor a za tvou činnost v Gepardech. Na úplný závěr mi dovol zeptat se tě na tvoje přání.
No, momentálně je přání jasné: ať už pomine současná pandemie COVID, které Gepardy (stejně jako celou společnost) tvrdě zasáhla, a můžeme zase hrát a trénovat. A samozřejmě si přeji, abychom já i Gepardi zvládli výše uvedené výzvy a povedlo se nám dále budovat super florbalový klub se spoustou šikovných hráčů i trenérů.
