Lukáš Beránek: Hlavní cíl je nyní udržet kluky u florbalu, tým mužů je velká výzva

Naše povídání snad ani nemůžeme začít jinou otázkou, než jak se s vůbec dostal k florbalu, jaké bylo tvoje úplně první setkání s florbalem?
Před nástupem do 5. třídy na ZŠ jsme s bráchou absolvovali příměstský tábor „Léto v pohybu“ v Komárově na pobočce CVČ Sluníčko, který vedl Michal Dess. Na táboře jsme si vyzkoušeli florbal a dostali jsme nabídku se účastnit florbalových kroužků i v průběhu školního roku. Nás oba florbal zaujal a rodičům vyhovovalo, že nás s bráchou mohli na kroužek vozit ve stejnou dobu, takže nebylo co řešit.

Tím, že jsi začal vlastně v kroužcích Sluníčka, tak patříš k pamětníkům „přerodu“ DDM Junior na Gepardy.
Upřímně, přerod si úplně nevybavuji. Toho důležitého letního soustředění, kde si sami hráči volili název klubu, jsem se neúčastnil. Pamatuji si však, jak jsme byli první tým, který do Ligy mezi městy nastoupil pod jiným názvem než Centrum volného času nebo DDM, to si pamatuju velmi dobře. Pod názvem Gepardi se Vám přeci jen hraje lépe než pod názvem DDM Junior. Myšlení a nasazení našeho týmu to posunulo v té době přeci jen o krůček dále.

Zkusíš si vzpomenout na úspěchy, které si jako hráč DDM Junior/Gepardů zažil?
Upřímně, v době, kdy jsem hrál za Gepardy, tak klub byl v podstatě teprve v začátcích. Z kroužků se pomalu formoval florbalový klub, tudíž se moc nedá mluvit o zážitcích, které mají současní hráči, jako účast na Open Game, na Gothia Cup a na podobných velkých turnajích. Těchto turnajů jsem se jako hráč Gepardů nezúčastnil, pokud mě paměť neklame. Ovšem jeden úspěch generaci kolem mě nikdo vzít nemůže. Byla to sezóna 2014-2015, kdy jsme jako první dokázali vyhrát Ligu mezi městy starších. Sešla se nám skvělá parta od gólmana až po útok. Skoro všichni jsme byli v 9.třídě tudíž to byla poslední sezóna v klubu. Tento okamžik si budu pamatovat minimálně dokonce svého působení u Gepardů. No a v té novodobé historii, kdy jsem se vrátil do hráčských kolejích, považuji za úspěch účast mužského týmu na velkém turnaji Open Game v Brně v roce 2020. Většina týmu se takového turnaje účastnila vůbec poprvé. Neskutečný zážitek pro všechny!

Jako první z odchovanců Gepardů si přešel z pozice hráče na post trenéra. Jak bolestivý to byl přerod?
Tohle je pro mě velmi těžké téma hlavně s odstupem času. V 9. třídě jsem se musel rozhodnout, co dál, protože tehdy to byl vlastně strop, poslední kategorie. Nebylo žádné družstvo dorostenců natož juniorů. V té době jsem zkrátka nebyl asi tak sebevědomý, abych si i doma prosadil přestup do nějakého profi klubu. Takže jako student prvního ročníku gymnázia jsem se uspokojil pouze s účastí na tréninku bez turnajů a zápasů. V té době mi to stačilo, ale upřímně, s odstupem času si říkám, že jsem to možná měl zkusit. Nemyslím si, že bych byl zas tak špatný hráč (jak se říká, trochu toho talentu ve mně je) a věřím, že bych si jinde mohl hráčskou kariéru prodloužit a ještě se posunout. Každopádně to, že jsem nikam nepřestoupil, mi nabídlo jiné příležitosti. O letních prázdninách jsem dostal nabídku od Michala a Lumíra, abych jel dělat na letní soustředění asistenta a pomocného trenéra. Samozřejmě jsem neodmítl. Florbal jsem měl rád a rád jsem si šel zkusit trénování. No a jak to dopadlo, většina z Vás asi už tuší.

Jak dlouho se trénování věnuješ?
Jak jsem říkal v předchozí otázce, začal jsem před nástupem do druháku na gymnáziu. Bylo mi 17 let a začal jsem od září jako asistent u Michala v Komárově. Pokud dobře počítám letos je to pátá trenérská sezóna.

Trenérský štáb na Prague Flooball Cup 2020

Jakou kategorii máš nyní, jako trenér na starosti, jak bys svůj tým charakterizoval? A jaké s ním máš cíle, pokud se o cílech v této sezóně dá hovořit?
Nyní působím jako hlavní trenér u mladších žáků a asistent u elévů a starších žáků. Vzhledem k situaci, jaká nastala, tak jsem vlastně vedl pouze mladší žáky. Tento tým bych nedokázal charakterizovat jedním nebo více slovy, ale hrozně se mi líbí, jakou dravou a nadšenou partu jsme s kolegou Zbyňou Matýskem u týmu dokázali probudit. Kluci táhnou za jeden provaz a to beru jako největší plus a motto svého týmu. Cíle jsme si před sezónou samozřejmě nějaké dali, ale ty nedokážeme absolutně kvůli této situaci naplnit. Mým hlavním cílem nyní bude udržet u florbalu co nejvíce kluků z tohoto týmu a probudit u nich opět to nadšení ke sportu, který tak milují. Vzhledem k tomu, že se po sezóně také budu loučit s kostrou tohoto týmu, a to s ročníky 2008, doufám, že se společně zúčastníme alespoň jednoho z turnajů v červnu a předvedeme tam především skvělou hru a třeba urveme i nějaký výsledek. Po takové pauze to však bude hrozně těžké.

Jak se dá skloubit osobní život studenta, brigádníka a florbalového trenéra?
No, na počátku jsem z toho byl docela nervózní. Byl jsem přeci jen středoškolák, který najednou má i nějaký závazek několikrát týdně. Díky tomu jsem se však naučil organizovat čas. Nejnáročnější, maturitní, rok jsem úspěšně zvládl i díky kolegům z týmu, kteří za mě zaskakovali. Nyní už si na vysoké škole dokážu i trochu ovlivnit výuku a volného času přeci jen mimo zkouškové období vzniklo více. Protože studuji na Pedagogické fakultě můžu trénování využít i jako praxi do školy, takže jsem teď naprosto spokojený. Samozřejmě trénování není moje jediná práce. Není žádným tajemstvím, že hlavně v letních měsících dělám průvodce v Moravském krasu v Jeskyni Balcarka, takže se na všechny čtenáře těším na prohlídce (úsměv).

Náhodou o tobě vím, že jsi svého času pískal florbalové zápasy i jako rozhodčí. Jaká to byla zkušenost?
Tak na toto období nevzpomínám úplně nejlépe. Dělat rozhodčího mě nebavilo a totálně jsem byl v tom období florbalem až znechucen. Bohužel, to bylo hlavně kvůli tlaku, který na rozhodčí je, a pozor, ne ze strany hráčů/trenérů, ale bohužel ze strany rodičů! Nejednou jsem se dostal do konfliktu s rodiči po zápase a bohužel někdy i během zápasu. Pískal jsem půl roku a poté přestal. Uvědomil jsem si, že jsem raději na střídačce jako trenér. Každopádně s odstupem času se na to dívám nejen negativně, beru, že mě taková zkušenost zase posunula. Florbal je prostě o emocích. Snažím se proto svým hráčům a kolegům trenérům vštěpovat, ať rozhodnutí rozhodčích neřeší. Vyvolává to zbytečné třenice a odvádí od hry. Rozhodčí to rozhodně nemají lehké a je potřeba je respektovat a nevystavovat sebe i je ještě pod větší tlak, než pod jakým jsou. Myslím, že se nám to daří a za to za Gepardy velké díky!

V loňském roce došlo k historické události, Gepardi postavili poprvé tým mužů do soutěže, konkrétně do turnaje Brno open. A ty jsi byl jeho duchovním a posléze skutečným otce. Jak tě tato myšlenka napadla a jaký byl přechod z lavičky zpět na hřiště?
Moc díky za tuto otázku. Myslím, že tady mi nikdo nebude brát zásluhy, když řeknu, že jsem se o to opravdu začal starat a rozhodl jsem se, i přes některé nerozhodné parťáky, praštit a jít do toho. S myšlenkou postavit tým mužů jsem si pohrával delší dobu. Asi málokdo ví, že jsme si my, jako trenéři a „odrostlí“ hráči, chodívali jednou týdně zahrát. Parta se poměrně ustálila, naše řady rozšířili kluci z dorostu, kteří mezi tím dorostli do určitého věku a rádi se k nám přidali. Společně jsme začali hrát poměrně slušný florbal. Brali jsme to z počátku jako hec, ale myslím, že jsme si to opravdu užili a já jsem obrovsky vděčný za to, že jsem se mohl vrátit na hřiště jako hráč. Bylo to pro mě nesmírně emotivní. Jsem moc rád, že kluci okolo mě do toho jdou nadále se mnou a mužská část Gepardů pokračuje.

Lukáš Beránek coby úspěšný exekutor nájezdu na Brno Open 2020

Tato pozitivní zkušenost byla impulzem k založení družstva mužů. Můžeš k tomu týmu něco říct? Jakou soutěž hraje, jakou má budoucnost, co se od něho očekává příští rok?
Jak jsem naznačil v předchozí otázce, mužská část Gepardů pokračuje. Po zvážení jsme se rozhodli do letošní sezóny postavit tým do Amatérské florbalové ligy v Brně. První turnaj naznačil, že na to opravdu máme a rozhodně si neuděláme ostudu. Tým má velký potenciál. Bohužel pandemická situace sezonu přerušila a upřímně, bohužel pro všechny, nevidím moc šancí, že si letos ještě zahrajeme. Každopádně pro příští sezónu se Gepardi už přihlásí společně s nově otevřenou juniorkou do soutěží pod Českým florbalem. Očekávám od toto hlavně další zkušenosti a skvělou partu kolem trenérů, kluků, se kterými jsem vyhrál Ligu mezi městy, a hlavně příležitosti pro naše juniory.

Co ty a tvoje trenérské ambice? Napadlo tě někdy, že z tebe bude „profi“ trenér v ligových soutěžích?
Asi mi to málokdo uvěří, ale v trénování žádné velké ambice na „profi“ trénování nemám. Největší výzva, za kterou jsem rád, pro mě bude trénování příští rok, kdy bych měl mít na starosti juniorku a v podstatě budu působit i jako hrající trenér zmiňovaných mužů. Beru to jako velkou šanci se posunout do vyššího florbalu. V Gepardech jsem jinak moc spokojen a rozhodně nehodlám utíkat někam za ambicemi. Cítím ke Gepardům už jakési pouto a navíc mám pocit, že tento klub má velkou budoucnost, takže kdo ví, třeba za 10 let budu jako trenér v Superlize (smích).

Jaký je tvůj největší zážitek s florbalem?
Zážitků mám opravdu plno, ale u mě převažují právě ty z trenérské kariéry. Jsou to hlavně velké turnaje. Nejvíce jsem si užil asi Prague Cup 2020, kde jsme začali svoji pouť a práci u Mladších žáků.

Ať neřešíme jenom florbal, můžeš se s námi podělit o své jiné záliby a koníčky?
Velice rád mám všeobecně sport. V létě je to hlavně cyklistika a tenis, přes zimu si rád zajedu na lyže či na brusle. Samozřejmě mám rád sport i z pasivní stránky, takže kdo mě trošku zná, ví, že jsem velký fanoušek fotbalu, a hlavně velký příznivec FC Barcelona. S tím také souvisí, že si ve volných chvílích zahraju i tu FIFU nebo NHL na herních konzolích.

Kdyby nebylo florbalu, jakému sportu by ses věnoval? Našel by se sport, ve kterém by ses našel jako ve florbale? Hráčsky, trenérsky?
Jak se říká florbal je jen jeden a neměnil bych ho, Každopádně jako záložní varianta byl u mě v mladém věku asi fotbal.

Na závěr jedna již tradiční otázka: tvoje přání pro Gepardy?
Doufám, že zvládnou návrat po covidu a neztratíme touto situací příliš mnoho hráčů. Také věřím, že se Gepardům úspěšně povede nastartovat juniorskou a mužskou část.

Bery, děkuji velmi moc za příjemné povídání a přeji hodně zdaru ve zbytku sezóny a v sezónách příštích.