Ondřej Škil patři služebně k těm mladším trenérů Gepardů, přesto se už nesmazatelně zapsal do jejich historie. Jako trenér nejmladších kategorií stojí u prvních florbalových krůčků našich nadějí.
Jaké byly tvoje první kontakty s florbalem?
Osobně jsem florbal nikdy neprovozoval, když jsem byl mladší, tak florbal neexistoval. A když jsem trochu povyrostl, tak přišla veliká společenská změna a na aktivní sportování jsem neměl myšlenky (úsměv). Potom někdy po roce 2000 (už si přesně nepamatuju kdy) jsem zhlédl mistrovství světa ve florbalu a moc se mi to líbilo, rychlý dynamický akční sport, ve kterém jsme byli jako reprezentace relativně úspěšní – ideální kandidát na pozorování a fandění. První aktivnější kontakty začaly s narozením staršího syna, kdy ve školce v Černovicích začal, tuším že to byl nějaký Sokol, chodit do nějakého cvičení, kde byl i florbal (jako jedna z činností). S narozením Vládi a jeho zapsáním do předškolního florbalu ve Slatině to ale nabralo obrátky (smích). Vláďu florbal hrozně chytil a díky Márovi, který si ho všimnul, začal hrát za Gepardy v Orelské lize a já jsem si po první sezoně udělal trenéra. Tak takové to bylo.
Co byl pro tebe ten hlavní impuls, aby ses rozhodl stát se trenérem?
Určitě bych teď tady mohl říkat nějaké vzletné myšlenky o zlepšování tělesné připravenosti mládeže a mesiášských předsevzetích …já to tedy budu dělat takhle… Pravda je taková, že se mě hrozně líbilo, co jsem viděl na těch zápasech Orelské ligy. Taková porce nadšení a energie těch děcek a lidí kolem mě fascinovala. A když mě oslovil Lumír, jestli bych mu nechtěl s malýma pomoct, tak bylo vymalované.
Nemůžu se nezeptat, jak ses cítil na trenérském semináři? Pamatuji si, že jsme tam byli spolu a docela zvyšovali věkový průměr účastníků....
Myslím že zhruba o půlku(smích). Pro mě to byla to hodně zajímavá zkušenost, pokud si vzpomínám, tak jsme tam byli ještě se Štěpánem Trundou a Matějem Vorbou. Lektor Radomír Mrázek byl neuvěřitelně erudovaný, zkušený a zábavný - bývalý trenér juniorky Vítkovic. Ale to platí obecně pro všechny florbalové semináře, kterých jsem se zúčastnil. Vždycky vysoká kvalita. Což je samozřejmě dobře.
|
|
Z turnaje v Letovicích na střídačce. Vpravo Ondra Škil, vlevo Lumír
|
Z čeho jsi měl největší strach, když jsi poprvé stanul "na lavičce"?
Poprvé to bylo na Brno OpenGame. Bál jsem se, abych něco klukům nezkazil svojí chybou/nezkušeností. Ale to byl pouze předzápasový pocit, jak jsem tam tak stál (zpočátku jako asistent Lumírovi - nosič vody), tak už jsem nic jiného nevnímal než zápas. Pokud si dobře pamatuju, tak jsme remizovali, takže jsem to snad zvládl.
Jakou kategorii máš nyní v Gepardech na starost, jak jsi s ní spokojený a kam povedou tvé kroky v příští sezóně?
Já mám na starosti naše nejmladší a u nich bych chtěl být i příští rok. Ale to se ještě uvidí, v současné době je hodně těžké něco plánovat. Obzvlášť ty nejmladší kategorie jsou problematické, naše Blue shoes line odchází do elévů a v nejmladších zůstanou příští rok asi 2-3 kluci, kteří nemají prakticky žádnou zápasovou zkušenost. Nábory a kroužky, které by nalívaly novou krev, z pochopitelných důvodů nefungují, tak uvidíme, co přinesou nějaké letní soustředěni a tábory. Uvidíme.
Zkus se jako trenér charakterizovat, jaké jsou tvoje trenérské ambice?
To je hodně otázka na tělo. Snažím se, aby moji hráči (nesmím zapomenout na hráčky - tímto zdravím Nikol!) měli primárně radost ze hry, z pohybu a cítili, že jsou součástí velmi dobré party kámošů, se kterýma jsou schopni udělat dobrý výsledek prakticky proti komukoliv. Ambice, myslím, nemám přehnané – do 5 místa v Praze, finále Ostrava a 3-4 místo v Brně by mě asi uspokojilo (smích). Záleží samozřejmě i na šéfovi, jestli mu to bude stačit. Nechtěl bych, aby mě kluci vnímali jako nějakého autoritativního despotu, který ji žene bičem. Někdy je samozřejmě potřeba na ně trochu bafnout – ale oni vědí proč. Vím, že jako trenér se musím neustále zlepšovat a snažím se pro to dělat maximum – myslím že především z vlastních chyb se poučím nejlépe.
V loňském roce vzniklo první mužstvo Gepardů v kategorii mužů na loňském Brno OpenGame, letos odehrálo několik zápasů v Amatérské lize a od příští sezóny vstoupí do ligy Českého florbalu. Co ty a aktivní florbal?
Držím Vám palce i na nohách kluci a rád se na Vás zajdu podívat, já bych Vám to ale kazil. Věřte mi.
Poděl se s námi o svůj největší florbalový zážitek.
Loni v Praze hra o postup do semifinále a 13 sekund před koncem Vojta Malík dal vítězný gól. To mám slzičky ještě teď.
Jaké jsou tvoje záliby mimo florbal?
Nejraději odpočívám, v tom jsem, myslím, docela dobrý. Pokud to počasí dovolí chodíme v rodinou, dědou a babičkou pouštět na rybník plachetnice. To je takový relax, kdy si vyčistím hlavu. Něco si někdy i přečtu.
Co by jsi před několika lety odpověděl, kdyby ti někdo řekl, že se staneš trenérem a povedeš kluky v ligových zápasech a na mezinárodních turnajích?
Tomu bych odmítal věřit.
Tvoje florbalové a Gepardí přání.
Abychom už vrátili k tomu, co nám všem chybí, trénink-zápas-turnaj-vítězství. To si přeju s celého srdce.
Ondro, díky moc za příjemné povídání a ať máš v přípravce neustále narváno.
