Vzpomínáme: Gothia Innebandy Cup 2017

Realizační tým: Lumír, Jan Šikuta, Petr Jirásek, Zbyněk Fasora

Den první – směr Švédsko

Odjezd z Brna načas a přes Česko v pohodě. V Německu se počasí rapidně změnilo. Jak popsat celkem 20hodinovou cestu autobusem, místy za vydatného deště a silného větru? Přežili jsme! A to jsme měli štěstí, že jsme se v Rostocku nalodili na trajekt, který jak se ukázalo, byl díky velkým vlnám tu noc poslední až do rána. Však taky někteří z našich kluků vydatně nakrmili rybičky.

Nad ránem jsme v Goteborgu, rychle ubytovat, krátce dospat. Mimochodem škola, kde jsme ubytováni, je plná českých týmů, ve vedlejší třídě spali Snipers Třebíč, se kterými se brzy přátelíme. Odpoledne nás čeká první zápas, i když jen přátelský – proti Liberci. Kluci jezdili a ukazují, že sehrání nebude tak zlé, vítězíme 7:2.
Samotný Goteborg je město s velkým přístavem, který estuáriem končí až v Baltském moři. Při přejezdu přes řeku je to dobře vidět. Ještě, že v době turnaje máme dopravu zdarma, vzdálenosti jsou tu dlouhé. Následovala krátká procházka po Goteborgu a hlavně okukujeme místa, kde budeme hrát. Hlavní část se soustředí do bývalého skladištního komplexu v přístavu, přestavěného na florbalové pětihalí na Lundbystrand. Čtyři hřiště jsou od sebe navzájem oddělené jen plentami a tenkými zdmi. Do páté hlavní haly se jde koridorem, kde jsou už velké tribuny a odehrávají se zde ty nejdůležitější zápasy před kamerou. I my si tady nakonec zahrajeme.

Den třetí – první zápasy
Po dobré snídaní vyrážíme zdejší modrobílou šalinou na Lundbystrand. Soupeřem je nám švédský tým ze zdejší čtvrti Utbynas. Zápas to byl rychlý, plný útoků a gólů, kdy nikdo moc nebrání (takový kdy diváci v euforii fandí při každé brance, ale trenéři dostávají infarkt). Skóre se přelévalo, ve druhé půli odskočíme na rozhodující dvoubrankový rozdíl.
Nakonec 7:5 pro Gepardy. Kluci si tak na konci zařvali vítězný gepardí pokřik, i rodiče soupeře uznale zatleskali. Porazili jsme švédský tým u nich doma! ŠVÉDSKÝ TÝM!!!
I kdybychom jeli teď domů, ten pocit už nezmizí. Poprvé je to vždy nejhezčí.
Ale den nekončí. Projdeme si na hodinku centrum města a přesouváme se zpět na oběd, pak odpolední klid a volná zábava ve škole. Ale již večer nás čeká znovu v přístavu od 20.00 další švédský soupeř – IBK Holviken. Pořádné rozcvičení a dotáhneme vyladění formací, tak abychom neztráceli snadno míčky. Kluci pochopili, radost ze hry je neopustila, zároveň si vytváří množství šancí na půlce soupeře. Sami se divíme, jak to jde jednoduše. Konečný účet 6:2 pro Gepardy, i v 15 lidech málem zbouráme halu. Na ubytko se vracíme pozdě, ale nadmíru spokojeni.

Den čtvrtý – fandíme jak o život
V pátek máme jen jeden hrací zápas, švédský tým Ale IBF. Na soupeře si věříme, ale zaskočí nás tvrdou hrou. No nic, zatnout zuby a jede se dál.  Soupeři však přeje štěstí, z množství našich šancí proměníme jedinou, Švédské Ale nakonec vyhrálo 4:1. Mrzí nás to však jen chvilku. Konečně se jdeme podívat na jiné týmy. Nejlepší je na turnaji ten neustálý ruch a mumraj. Stovky mladých florbalistů a florbalistek se svými trenéry a fanoušky neustále korzují,
hledají na vyvěšených papírových plachtách, kdy a kde přesně hrají. Kolem jsou stánky nejznámějších firem s florbalovým vybavením, na počkání vám vytisknou
vlastní dres s číslem a jménem a další. Tady to prostě žije. I my v následujících dnech rádi podlehneme atmosféře a den si plánujeme tak,  abychom kromě vlastních zápasů, stíhali fandit českým týmům. A když už nám nevyjdou plány mrknout se na český tým, alespoň jdeme navštívit utkání  známých švédských týmů, či juniorek. Jednomyslně se shodneme, že na ty se koukalo nejlépe. A jistě by vás taky potěšilo, kdyby vám banda neúnavných kluků celý zápas fandila a neustále skandovala Tatran, Tatran!, případně Buldočky do toho! Však jsme holky z Brna fanděním dotlačili k remíze s favoritkami, za což se nám odvděčili velkou děkovačkou.

Den pátý – brzké ráno a švédské tropy
Sobota bývá dnem play-off, v nejmladší kategorii se ale nehraje. Nás i tak čekal perný den. Hrajeme v 8.00, navíc v hale na opačném konci Goteborgu, kam je horší spojení. Abychom tam byli včas, museli jsme ze školy vyrazit v 6.15, což znamenalo vstávání už po páté hodině, brrrr. Asi nejhorší vzpomínka na Švédsko.
Ospalé mátohy schované na zastávce před mrazivým větrem na prázdné ulici, když je všude tma a všichni spí, si pamatuji ještě teď. Pomohlo nám dlouhé kvalitní rozcvičení v hale a pitný režim. Tentokrát jsme narazili na nejlepší tým naší skupiny. Kluci makali, ale švédský Warberg hrál výborně a vyhrál po zásluze 5:1.
Poté honem na snídani a do oběda klid, kdo chtěl dohnal spánkový deficit. Musím něco říci o stravování, je v klasické školní jídelně, ale vařili tam výborně.
Hodně používají kari a asi největší zvláštností školní kuchyně je, že ke každému jídlu se jako nápoj podává mléko. Ale zvykli jsme si. Navíc to byla příležitost popovídat si s klukama a trenéry z dalších českých týmů. Kdy se vám stane, že na snídani potkáte u jednoho stolu třeba Bedlu (Michala Jedličku) s Markétou Šteglovou (No, možná toho času ještě u slovenské reprezentace).  A ještě musím zmínit Jirku Jakoubka z Tatranu, který skvěle organizuje Gothii pro celé Česko, profík a milý chlapík. Úžasné je, že si všichni přejí navzájem, to se nám na turnaji také moc líbilo.
 Po obědě vyrážíme brzy do města, jelikož míříme do místního terária Universeum v centru města. Což je obrovská budova, celá prosklená. Nahoru vás vyvezou lanovku a pokračujete kolem dokola směrem dolů. Všude spousta zvířat z celého světa, tropických rostlin, prostě taková malá džungle uprostřed Skandinávie.
Kluci byli nadšení a v dobré náladě míříme k našemu večernímu zápasu s jediným norským týmem ve skupině – NOR 92 IBK.
Hala blízko gymnázia Katrinnelund nás překvapila svou rozlehlostí, slušně zaplněnou tribunou zvědavých fanoušků a pozor, kluky čekal zápas vysílaný live kamerou!
Vytahujeme tedy naše maskoty – plyšového geparda a českou vlajku, ať se taky zaskvějí v záři reflektorů. Fajn bylo, že zápas řídili dvě sympatické české rozhodčí.
Na někoho tíha dosud nepoznané hvězdné chvíle dolehla plnou vahou a tak celý zápas nehrál pro tým, ale na kameru (viď Vojto). Pravou hvězdou zápasu byl však náš obránce Honza Kuchař. Jednak je to flegmatik, takže hrál úplně normálně, tzn. skvěle řídil naši obranu. A zaujal také svou mezinárodní přezdívkou „Tarzan“ na dresu, které rozuměli i Švédové (kdo ho zná, tak ví , proč). No a protože se dvakrát zapsal i do statistik zápasu, způsobil tím nemalé rozpaky švédskému komentátorovi, když jeho české jméno překřtili na „Kučažš“. Do konce turnaje, jsme mu už jinak samozřejmě neřekli. A jak to dopadlo? Výhra nad Norskem 11:0 a moc jsem Norům přál alespoň čestný úspěch, žel nestalo se.

Den šestý – poslední zápas a čekání
Nehrajeme sice play-off, ale máme jistotu nedělního zápasu. A ten je znovu před kamerami, což už je pro nás samozřejmě po včerejším zážitku denním chlebem
a nikoho to už nerozhodilo. Hrajeme na hlavním hřišti Lundbystrand a je milé, že v hledišti slyšíme, jak nám další Češi fandí „Gepardi, do toho!“
Zápas je dlouho vyrovnaný. Jako první se však ujímá vedení náš soupeř – švédské Partille IB. Makáme, zatlačíme soupeře, ale chvíli před poločasem nám z brejku odskakují na dvoubrankový rozdíl. O přestávce si řekneme, že to je poslední poločas na turnaji a jdeme to odjezdit. Bohužel, soupeřův brankář je proti a Švédové nám odskakují na 4:0. Skóre vypadá hrozivě, ale hra nebyla špatná. A když se v závěru o náš čestný úspěch postará náš nejlepší útočník Matěj Kotačka, tak končíme spokojení.
První výjezd Gepardů do dalekého Švédska dopadl nad očekávání dobře a kluci mají spoustu krásných zážitků. Pak už jsme jen čekali, až skončí Snipers Bratislava, se kterými sdílíme stejný autobus. K jejich štěstí/naší smůle se dostali až do finále, a tak vyjíždíme pozdě odpoledne. Cesta zpět byla o hodinku rychlejší a také moře na trajektu bylo klidné. Tak jsme v pondělí dopoledne mohli předat rodičům jejich unavené, ale zdravé a spokojené děti.

Děkujeme, stálo to za to!

Lumír